Budova se snaží na první pohled nebýt dramatická a nadzemní hmotou respektovat své okolí. Svůj půvab neskrývá do honosné formy, nýbrž obrací bod zájmu z vertikální do horizontální roviny. Před budovou tak vzniká veřejný prostor parkového typu, jež se přelívá z Koliště do Třídy Kpt. Jaroše. Povrch je zde zvlněný a v údolích této „minikrajiny“ se vinou chodníky- stezky vydlážděné žulovými kostkami, které se v gradientu ztrácejí v kopečcích. Tato platforma pak komunikuje s podzemním světem galerie skrze čtyři kruhové světlíky. Ty přináší do hlavního galerijního prostoru specifické zenitální osvětlení a společně s proměnlivou světlou výškou velkou dynamiku prostoru. Tomuto parkovému předprostoru je přiřazena jednoduchá betonová hmota s výrazově charakteristickým šachovnicovým vzorem oken, posazený na tmavém soklu parteru. Šachovnicový řád oken je v druhém nadzemním podlaží převýšen na celou výšku galerijního patra. Další patra mají také okna na celou výšku podlaží, ale vzhledem k jejich dvoutřetinové výšce jsou drobnějšího vzezření. Fasáda směrem do vnitrobloku je výrazově podobná vedlejší bance. Dominují jí pásová okna směřující povětšinou do kancelářských prostor.